Svatební koláče. Jak to je s nimi ve vašem kraji?
Svatební koláče, zvyky, obyčeje, pravidla a recepty nejen z východních Čech. • Je u vás v kraji zvykem péct svatební koláče? • Na svatbu, anebo před svatbou? • Dotvořte, prosím, povídání o svatebních koláčích o své vlastní zkušenost. •
Pečení svatebních koláčů, tak to je tradiční „starost“ nevěsty a jejího okruhu rodiny a přátel. My všichni víme, že nevěsty vědí. Ale popovídat si o pečení svatební svatebních koláčů můžeme.
Celá země peče svatební koláče
Když ve druhé řadě soutěže Peče celá země zazněla technická výzva „dvojctihodné svatební koláče“, jen jsem si povzdychla. Žádné rozčilování, žádný nesouhlasný protest. Dnes už totiž vím, že svatební koláče nemusejí být jen tím, co pod pojmem svatební koláče znám.
Jiné kraje, jiné mravy. Jiná doba, jiné zvyky.
Popisované skutečnosti vycházejí ze zvyků ustálených ve 20. století. Je sto let dostatečně dlouhá doba k vytvoření tradice? Potvrzeno z regionu severovýchodní části Čech a z Čech středních. Jinde to může být stejně, anebo úplně jinak. Vrátka tolerance nechávám otevřena dokořán. Řeč bude jen o tom, co a jak sama znám.
Patero o svatebních koláčích
- Svatební koláče nebyly v mém rodném kraji (východní Čechy) součástí svatebního menu. Nepatřily na svatební tabuli v den svatby. Měly jinou funkci.
- Svatební koláče se nepekly na svatbu, nýbrž krátký čas před svatbou.
- Svatební koláče byly rozdávány známým jako oznámení o chystané svatbě, v některých případech jako pozvánka na svatbu. Proto se zároveň s koláči předávalo tištěné svatební oznámení (když je snoubenci měli).
- Svatební koláče nepocházely z rodiny ženicha, ale z rodiny nevěsty.
- Svatební koláče se nepekly v průběhu roku jen tak z rozmařilosti, „z plezíru“, jak to říct slušně – „z rozjedenosti“. Měly výsadní, výhradní postavení k příležitosti připravované svatby.
Svatební koláče „u nás“ nebyly kulaté
Svatební koláče u nás měly formu vázaných šátečků ve dvou velikostech. Jedny byly drobné, droboučké, jak „nehet palce“ velké, silně cukrované (ne-li přímo obalené v cukru). Náplní byl tvaroh, mák, švestková povidla, jablečná povidla, ořechová nádivka. Pekly se zároveň různé druhy.
Rohový koláč pro svobodné
Pro svobodné kamarády (neb pro svobodné „svatbyschopné“ potomky přátel a sousedů) se navíc pekly koláče větší, tak zvané rohové. Rovněž měly formu čtyřhranného šátečku, přičemž v každém z rohů byl jiný druh nádivky. Těsto koláče bylo svázáno tak, že nádivky v rozích „vykukovaly“. Rohové koláče byly před expedicí dotvořeny malou bílou mašličkou uvázanou na malé větvičce myrty / rozmarýny („starosvětské“ matky dcer tyto rostliny pěstovaly k eventualitě svatby). Tradovalo se, že kdo sní rohový koláč (pod stolem, i s mašličkou, myrtou a špendlíkem), bude mít do roka také svatbu. Ten špendlík a mašlička, to byl samozřejmě vtípek.
Zda se na rohové koláče zadělávalo jiné těsto, to nevím. Snad někdo poradí?
Do ubrousku nebo do košíčku
Koláče byly zabaleny do bílého ubrousku. Později bylo lze v papírnictvích koupit vysekané papírové polotovary, z nichž se rychle složil košíček s ouškem. Takže se koláče nasypaly do košíčků. Usnadnilo to dávkování – do obdarované domácnosti přišel jeden košíček (tak po pětadvaceti kusech). Kde byl v domácnosti někdo svobodný, přidal se na vrch koláč rohový (podle počtu svobodných).
V den svatby pro „čumily“
Koláče se tak snědly / rozdaly ještě před svatbou. Kdyby náhodou nějaké zbyly, vzaly se na obřad a byly rozdávány přihlížejícím zvědavců, kteří postávali před obřadní síní. Nebo takovým těm „vtipálkům“ (kamarádi, kolegové), kteří na svatbu přišli nepozváni, a robili tam různé „taškařice“ obvyklé na české svatbě v lidovém duchu (počítalo se s nimi).
Když by svatebních koláčků zbylo hodně, přidávaly se také k cukroví do balíčku svatební „výslužky“ (oddávajícím úředníkům, na faru, kadeřnici, fotografovi, šoférům…)
- Průběžně připomínám, že si jsem vědoma toho, že svatební zvyky mohou být v jiných regionech jiné.
Poznámka ze života: Jiný kraj, jiný mrav
Naprosto stejné představy o svatebních koláčích měla i naše současná, tedy moravská sousedka. Ona rodem pochází z Poděbradska. Zde na Moravě vdávala dceru. Zachytila inzerát, že v okolí kdosi peče na zakázku svatební koláče. Objednala, zaplatila, a pak už jen koukala. Koukala na čtyři kilogramy placatých okrouhlých koláčků, jak by je Josef Lada vymaloval. Byly sice menší než klasické moravské koláče, ale přesto příliš velké a kulaté na to, aby to byly koláče svatební (podle jejích středočeských představ).
Na svatebních koláčích se nešetří
Svatební koláče nebyly nikdy „nic levného“. Mezi hospodyněmi se říkalo, že na ně padne „tolik kilo másla, kolik kilo mouky“. Do toho poměru se počítalo nejen máslo v těstě, ale také máslo použité na vymazání plechu a potírání pečiva. Jiný tuk než máslo „nepřicházel v úvahu“, na svatbě dcery se nešetřilo. Křehkost svatebních koláčů podpořil (a prodražil) také štědře použitý rum („tuzemák“).
Dámská sešlost
Takové pečení svatebních koláčů byla událost. Protože zabalit stovky miniaturních koláčků dá práci (titěrnou, pečlivou), sešly se pomocnice: maminka nevěsty, někdy babička, tety, kamarádky. Protože nevěsta sama se na tvorbě koláčků nesměla podílet. Neneslo by to štěstí. A před svatbou si „jedna“ nemůže se štěstím „zahrávat“. Nevěsta směla tak leda koupit papírové skládačky a poskládat košíčky, navazovat mašličky na kousky myrty, rozdělovat koláče do košíčků.
Svatební koláče se pekly buď v přímo v rodině (domácnosti) rodičů, anebo se pečení svatebních koláčů zadalo někomu, kdo tak činil „na kšeft“. První možnost byla častější. Však také když byla v rodině nějaká „přeslice“, maminka měla případné pečení svatebních koláčů předem logisticky zjištěno.
Příprava svatebních koláčů
Miniaturizace vázaných koláčků se docílilo tím, že se těsto nenechávalo vykynout. Dokonce bylo uchováváno v chladu, aby v průběhu pečení na pracovišti nekynulo. Z těsta se hned vyválela placka, radýlkem se rozřezala na malé čtverečky. Cípy bylo třeba „vázat“, spíš jen tisknout prsty. Koláčky se kladly na máslem silně vymazaný plech, a to těstě vedle sebe. Pravidelný spon zajistil, že byly koláčky po upečení zhruba čtyřhranné. Hned po upečení se všechny koláčky na plechu potřely máslem rozpuštěným s notou dávkou rumu.
- Tuto praktiku známe i u frgálů nebo u hlučínských koláčů. Nebo i u jiných typů slavnostních koláčů.
Trochu zchladlé svatební koláčky se nakonec obalily v moučkovém cukru smíchaném s cukrem vanilkovým (vanilinovým).
Husté hladké náplně
Náplně do svatebních koláčů musely být pevnější konzistence, a hladké. Do náplně se nemohly například přidat rozinky (zvětšují objem). Na čtverečky těsta se náplně nanášely sáčkem (cukrářským, nebo pevným igelitovým s ustřiženým růžkem), anebo se používaly různé zdobičky. I proto byla ta hladkost důležitá, aby náplň prošla trubičkou. Na čtvereček těsta pekařka vystříkla malou „pusinku“, kolem níž křížem svázala cípy. Případně je možno na vrchol kopečku tvarohové či makové náplně usadit jednu rozinku namočenou v rumu. Pomůže to vylepšit chuť, ale i svázat cípy koláčku (neušpiní se tolik prsty při balení).
K tvarohu
- Sehnat v současné době hutný a hustý tvaroh, to je problém. Takzvaně „vaničkové“ tvarohy jsou nevhodné. Proto se domácí pekařky svatebních koláčů uchylují k fintě, že koupí jemný tvaroh balený ve staniolu (ve stříbře) a nechají jej na mřížce vykapat. Tvaroh se postupně ředí jenom žloutkem. Kdyby byl tvaroh hustý, přidá se další žloutek, nikoliv mléko.
Recept na svatební koláče
Recept na svatební koláče se nehledal v nějaké kuchařce (ostatně v nich nebýval), nebo na internetu (od 90. let 20. století). Protože nevěsta obvykle chtěla mít osobní zkušenost, jak budou koláče chutnat. Když by chtěla recept, tak ověřený, vyzkoušený. Zkušenost na vlastní jazýček chtěla mít také případná „investorka“ akce – maminka nevěsty.
Uvedené předpisy na svatební koláče pocházejí z mé sbírky receptů. Nikdy jsem je vlastnoručně nevyzkoušela (žádná nevěsta v rodině nebyla, a není na obzoru). A v případě svatebních koláčů jsem, věřte mi, tak nějak pověrčivá, abych je vyzkoušel upéct jen tak „na blind“. Ale na výrobě svatebních koláčů jsem se jako „pracovní síla“ podílela, a jedla jsem je.
Svatební koláče: Recepty
Svatební koláče
- Základní dávka: 550 g hladké mouky, 300 g másla, 2 žloutky, 3 kávové lžičky cukru, 1 kávová lžička soli, 8 polévkových lžic mléka, 42 g kvasnic.
Příprava: Vypracujeme těsto (je tužší), hned vyválíme placku asi 3 milimetry silnou, rozkrájíme na čtverce 50 krát 50 milimetrů. Koláčky klademe svázanými cípy nahoru, těsně vedle sebe. Před pečením potřeme rozpuštěným máslem. Po upečení ještě horké potřeme rumem s rozpuštěným máslem.
Obalíme v moučkovém cukru ochuceném vanilkou nebo vanilinem.
Svatební koláčky (východočeský předpis)
- 500 g hladké mouky, 500 g polohrubé mouky, 600 g pravého másla, 120 g pískového cukru, 75 g čerstvých kvasnic, 6 žloutků, 20 polévkových lžic mléka, jeden sáček vanilkového nebo vanilinového cukru, citronová kůra z jednoho citronu, čajová lžička soli, máslo na potírání plechů i koláčků, rum na potírání koláčků, moučkový cukr a vanilkový cukr na obalování.
Náplně: tvarohová, maková, jablečná a švestková povidla, ořechová. Příprava: Rychle, ale důkladně vypracujeme hladké těsto. Budeme je vychovávat v lednici a odebírat jen po kouscích potřebných k vyválení placky. Tu kolečkem rozřežeme na čtverečky. Na ně vytlačujeme cukrářským sáčkem náplň. Koláčky klademe těsně vedle sebe na plech vymazaný máslem. Pečeme při 180 °C až 220 °Celsia.
Po upečení koláčky potřeme máslem smíchaným s rumem
Napsat komentář