Rohlíky za 0,80 Kč? Domácí!
Obyčejný rohlík, nejlevnější rohlíky, recepty, návody, rozpočet. • Jak ušetřit na jídle? Začněme od rohlíků. • Na kolik korun vyjde ten nejobyčejnější pšeničný rohlík? • Kolik času bude trvat domácí výroba rohlíků? • Rohlíky z čerstvého, anebo sušeného droždí? • Je rohlík za zhruba 80 haléřů dobrá cena? •
Za třináct korun nakoupíme suroviny na šestnáct obyčejných rohlíků. S obyčejným i rohlíky se nebudeme hlásit do žádné gastrosoutěže, ale nakrmíme jimi rodinu. Šestnáct rohlíků není málo. A jsou dobré, i když naprosto obyčejné. Šestnáct rohlíků standardní velikosti / hmotnosti za třináct korun. K tomu energie a čas. Dáme se do toho?
Kynutého těsta se už nikdo nebojí!
Tak nějak se mi pozdává, že „éra covidová“ přinesla přece jenom jedno pozitivum. Mnohé české ženy se přestaly obávat kynutého těsta. Někdy bylo až zahlcující, jak se na nás, internetem vyhodnocených jako „zájmová skupina,“ valily recepty na domácí přípravu všemožného pečiva. Ale jo, i já jsem podlehla, a nějaký ten bochník chleba doma upekla. Ale zůstal mi brouk v hlavě… Obyčejné rohlíky.
Vdolek k salámu nepřikousneš
S kynutým těstem si tykám. To jsou všelijaké buchty, vdolky, banketky, housky, anglické rohlíky, pečivo celozrnné a já nevím, co ještě od nás stále voní. Jenže. To pečivo, které dělávám, bývá tak dobré, že je jíme samotné, nanejvýš je zakousneme k polévce, nebo namažeme povidly. Aby si člověk vzal vdolek na přikousnutí ke kusu salámu, tak to se nehodí. Vhodný by byl obyčejný rohlík. Proč se nikdy nezajímám o recept na obyčejný rohlík?
Skoro jako „rány egyptské“
Doba plná covidových opatření, a do toho energetický průšvih. Rázem vše podražilo. „Kupovala jsem jen chleba, mlíko, rohlíky – a nechám v krámě dvě stovky,“ slýchám kolem sebe. A to přepisuji jen mírné nářky. Média náladu „nadcházející chudoby“ jen umocňovala reportážemi z pekařských výroben („..Zdražili jsme, a ještě zdražíme…“).
Ostatně hned zkraje roku se začaly šířit zprávy, doprovázené fotografiemi cenovek z prodejen obchodních řetězců, že psychologická hranice padla. Obyčejný tukový rohlík už stojí víc než dvě koruny. Do té doby se žádný z řetězců neodvážil tuto nepřekročitelnou hranici překročit.
A tak se usadil ten brouk v mé hlavě:
- Zdalipak by se vyplatilo upéct si doma docela obyčejné rohlíky?
- Na kolik by přišly suroviny, energie a lidská práce?
- A jak budou chutnat rohlíky ničím nevylepšované, rohlíky z těch nelevnějších základních surovin?
To se musí vyzkoušet!
Nechci rohlíky jako pápěří
Nechci recept na rohlíky jako pápěří, rohlíky na povrchu křupavoučké, uvnitř měkkoučké, nechci rohlíky pivní, jogurtové, „anglické„, jako dech, jako sen… Přidat do těsta mléko, kefír, vejce, slepičí sádlo, cibulku, slaninu, piniová semínka, sušená rajčata… To dobře umím (nechci se rouhat). Dokážu upéct rohlíky, kterých osmnáctiletá ultraštíhlá a ultramlsná neteř, baletka a vegetariánka, slupne půl plechu na posezení.
Ale nikdy jsem nezkoušela ten nejobyčejnější (a nejlevnější) rohlík z bílé pšeničné mouky.
Heslo doby: „Za vše, co je mně dobrého, vděčím internetu“
To máme výhodu, že existuje internet. To je fajn, že jeho prostřednictvím „uslyšíme / uvidíme“ tipy, rady a názory třeba i o docela obyčejných rohlících.
„Rohlík se řadí do kategorie běžného pečiva, stejně jako každý výrobek, který je připraven z pšeničné mouky… Obsahuje méně než 8 % bezvodého tuku a méně než 5 % cukru, vztaženo na celkovou hmotnost použitých mlýnských obilných výrobků,“ dozvěděla jsem se například na stránkách cz-test.cz. To je jen výňatek ze zajímavého článku o obyčejném rohlíku.
Kolik času si vyžádalo moje soukromé „studium obyčejných rohlíků“, to raději nebudu říkat. Bylo to z vlastního dobrovolného rozhodnutí. Nebudu ani „vesele“ povídat o tom, že po dobu mého rohlíkového studia naše domácnost nejedla nic jiného než rohlíky. Tím jenom připomínám, že jsem teoretické poznatky bezprostředně vyzkoušela v režimu poloprovozu (běžná domácnost). A to nás zajímá. K průmyslové výrobě existují odborné manuály.
Voda, mouka, droždí – a je to
Zjistila jsem, že: K výrobě nejobyčejnějšího rohlíku je zapotřebí jen hladká pšeničná mouka, pekařské droždí (čerstvé nebo suché), voda a v docela nepatrném (stopovém) množství sůl, cukr a tuk.
Dále je třeba: hnětač (nebo velká síla a vůle), kuchyňská váha (nebo spolehlivé duté odměřovače), pracovní plocha, pečicí trouba (elektrická, plynová, na pevná paliva, remoska), zadělávací mísa, vál, váleček.
Tři, dva, jedna, start!
500 g hladké pšeničné mouky
250 + 25 ml vlažné vody
50 g změklého sádla nebo oleje
10 g soli
1 malá kávová lžička cukru (nebo nic)
21 g čerstvého droždí nebo 7 g suchého droždí
Půl kilogramu odvážené nejběžnější hladké mouky jsem prosila do zadělávací mísy. V mouce jsem rozptýlila dvě kávové lžičky soli a jednu rovnou kávovou lžičku krupicového cukru. Odměřila jsem 250 + 25 ml vlažné vody. Vlila jsem do mouky a do „rybníčku“ jsem rozdrobila půl běžné kostky čerstvého droždí. Celá kostka má 42 gramy a je „kalibrována“ na jeden kilogram mouky. Hodiny ukazovaly 12.00 hodin. Asi deset minut jsem nechala droždí vzcházet.
Použít hnětač není žádná „změkčilost“
Na ruční šlehač jsem nasadila hnětací háky a suroviny jsem zpracovala do hladkého těsta. Kdo má stolní přístroj, sype ingredience do jeho mísy, zvolí hnětací nástavec a nechá přístroj vykonat práci. Kdo přístroj nemá, chopí se vařečky a těsto zpracovává ručně.
V Česku se holou rukou kynuté těsto nemíchá
V poslední době internet nabízí instruktážní (ve skutečnosti ovšem reklamní) videa, zjevně asijské a ruské provenience, kde se kynuté těsto zadělá jako sádra. Suché ingredience instruktoři sypou do tekutiny, chvíli míchají stěrkou, pak do hmoty vnoří ruku a těsto začnou zpracovávat holou rukou. Pak musí následovat neviditelný střih, protože najednou mají v míse hladkou kompaktní hroudu. Jak toho docílili, divák nevytuší, neuvidí.
Ale v reálu to tak nefunguje. Tímto stylem vznikne cuckovitá hrouda. Vzpomeňte na těsto tažené nebo vizovické. Kynuté těsto se při zdělávání nestlačuje rukama proti desce. Do těsta se všude (i v evropském zahraničí) vhání vzduch. Vařečkou, kopistem, hnětačem. Rukama se až z vykynutého těsta vytvářejí konečné tvary (bagety, veky, bochníky…).
Hnětače (třeba ty nejobyčejnější, ruční) jsou v českých domácnostech běžné už minimálně 40 let. V současné době se vybavujeme krásnými stolními roboty. Tak dbejme na „štábní kulturu“, nevracejme se do jeskyň.
„Neutopit pekaře“
Při hnětené těsta se může stát, že odměřená voda nepostačila (mouka třeba byla příliš suchá). Pro ten případ mám vedle ruky připraveno odměřených 25 ml vody. V případě potřeby ji přikapávám do těsta. Vodu mám proto předem připravenu, aby se mi „neutrhla ruka“ při doplňování. Abych tak zvaně „neutopila pekaře“.
Za hodinu je vykynuto
Těsto na rohlíky je strojem vyhněteno za asi deset minut. Při práci vařečkou asi za 20 minut. Mísu přikryji utěrkou, či potravinářskou fólií. Dám na teplejší místo – třeba na stůl vedle radiátoru, na stůl, kam svítí slunce a podobně. Nechám kynout 40 až 60 minut.
Mezitím si připravím pracovní plochu, kterou jemně posypu hladkou moukou, váleček a nůž (kartu). Plech na pečení vyložím papírem (není nutné).
Proč český rohlík váží 43 gramy?
Vykynuté těsto překlopím na pomoučenou plochu. Lehkou rukou z něj vytvořím bochánek (měl by mít hmotnost 750 až 775 gramů). Ostrým širokým nožem (nebo větší kartou) bochánek rozdělím na čtyři stejně velké díly. Každý díl o 190 až 193 gramech. Z dílu vytvořím menší bochánek. Menší bochánek válečkem vyválím pokud možno na kruh. Kruh ostrým nožem (kartou) rozříznu na čtvrtiny (po 48 g). A tím jsme se vlastním logickým počínáním dostali k vysvětlení, proč má standardní český rohlík plus mínus 43 gramy. Protože žijeme v „metrické“ společnosti. Ty přebývající gramy se odpaří pečením.
Vzniklou kruhovou výseč smotám od nejširší strany k cípu.
Vznikl srolovaný roll, rohlík. Ukládám je na plech.
Rohlíky na plechu jsem ledabyle poházela sezamem, ale jen symbolicky. Tak jako jsou symbolicky posypané mákem obyčejné kupované rohlíky. „Ne, neměla jsem posypávat vůbec,“ vyčítala jsem si pak, že jsem pečivo zbytečně prodražovala.
Tak už jdeme do finále…
Troubu jsem předehřála na „plný céres“, tedy na 250 °Celsia (víc moje trouba nedokáže). Rohlíky na plechu jsem jemně pocákala čistou vodou. (Proč ještě jsem si nepořídila rozprašovač?) Plech jsem vložila do trouby a teplotu vyhřívání snížila na 200 °Celsia. Po deseti minutách jsem začala do trouby nahlížet. Po 15 nebo po 20 minutách bylo upečeno. Hodiny ukazovaly 13:45.
Šestnáct docela obyčejných rohlíků. Tak si to zrekapitulujme:
500 g hladké mouky… 7,50,- Kč
20 g čerstvé droždí… 4,- Kč
sůl, cukr, tuk odhadem 2,- Kč
Energie: 15 minut trouba na plný výkon (předehřívání, pečení) … ? Kč
Práce kuchařky 1:45 hodiny … ? Kč
Takže za suroviny na jeden obyčejný rohlík dáme na počátku roku 2022 asi tak 0,84375 Kč. K tomu energie a cena práce. Jakákoliv úmyslná změna rohlík prodraží.
- Třeba použití sušeného droždí.
- Použití mléka místo vody.
- Vejce do těsta nebo na potření.
- Mák a spol. na posypání.
- Víc tuku do těsta.
- A co já vím…
Ale k upečení obyčejných rohlíků to není nutné.
Obyčejné rohlíky se projevují stejně, jako rohlíky koupené, a to co vzhledu, při rozlomení, i po rozříznutí. Na obrázku vlevo je rohlík v den upečení, vpravo jsou rohlíky dva dny staré. Chuť není úplně stejná. Přes minimální přídavek cukru (jedna kávová lžička cukru na půl kilogramu mouky) se mi zdály nepatrně nasládlé, jen stopově. Proto jsem do další zkušební várky žádný cukr nepřidala. Kvasnice svou práci zvládly i tak.
Protože jsem velmi často slyšela dotaz, zda lze na některý kynutý výrobek použít sušené droždí, vyzkoušela jsem to. Se sušeným droždím totiž nemám tolik zkušeností, abych mohla střílet názory jen tak „od pasu“. Sušené droždí jsem použila přesně podle návodu na sáčku – nevytvářela jsem kvásek, ale droždí přímo rozptýlila v mouce. Těsto jsem nechala 45 minut kynout, a nakynulo dobře. Rohlíky byly chutné, nebyla z nich cítit ani stopa kvasnicové vůně. Ale jevily se poněkud tužší, a také ztvrdly dřív. Třetí den jsem je rozpekla. Protože je sušené droždí dražší než čerstvé, nenašla jsem důvod své pekařské zvyky nadále měnit.
Rohlíky, stejné jak uvádí tento recept, peču každý týden, někdy je obměním přidáním jiné mouky – pohankové, špaldové, žitné apod., ale na ceně to moc není poznat. Rohlíky jsou opravdu dobré, vydržely by v příznivých podmínkách i do příštího týdne, případně je nechám zmrazit a po rozmražení jsou zase jako čerstvé. Je dobře, že jste práci kolem pečení tak dokonale popsala, jistě se najdou odvážné a už rohlíky raději nekoupí – zbyly by jim na strouhanku nebo na krutony do polévky.
Dobrý den, Vando. Děkuji za příspěvek. Jsem ráda, že jste článek pochopila tak, jak byl zamýšlen. Není to recept na „nejlepší“ rohlíky, k tomu slouží jiné články na webu makova-panenka.cz. Tady jde o to, jak vyrobit rohlíky ze základních surovin, nejlevnější – leč chutnou – variantu. A máte pravdu, že změna mouky výrobek zásadně neprodraží. Beru je jako východisko z nouze: „Zapomněla jsem jít na nákup? Je v lednici miska pomazánky, ale nic k ní? Je doma kousek droždí? Upeču obyčejné rohlíky.“ To není návod na reprezentativní pečivo, a v článku to je několikrát zdůrazněno. Vylepšit to může každý podle svého. Děkuji, a zachovejte, prosím, „panence“ přízeň. MP
Zdravím,
zaujal mě váš popis pečení a mám dotaz – kdy a v jaké formě dáváte tuk do těsta? Nikde jsem nenašla . Pečete při spodním nebo jakém ohřevu ?
Děkuji
Dobrý den, Evo. Tuk se dává rozpuštěný. Praktické je „dovážit“ jej. Peču při ohřevu celé trouby, spodní i horní. Mám starou elektrickou troubu. MP
Ja som pouzila olej a dala som ho ako poslednu surovinu pri mieseni. Najprv som nechala robot, aby dal trosku suroviny dohromady, ale nie uplne a pomaly som doliala olej. Pekne sa to zmiesalo. S olejom su rozky vyborne.
Ještě zdravím, jako chlap jsem línější a nechce se mi odmívat hrnek na rozpuštění sádla a tak ho raději s moukou předem spojím za studena -rozdrobím na žmolenku ještě před přidáním předem vzešlého kvásku, vody/mléka a případně 1 vajíčka na 1 kg mouky.
Milá maková panenko, s domácím pečením pečiva není třeba tak šetřit, když člověk uváží spotřebu energie a času. Já osobně peču „mléčné“ pečivo, kde na 1/2 kg hladké mouky přidávám 1/4 l mléka a kousek „od oka“ sádla které má 1/3 cholesterolu než máslo a také je značně chutnější než margarin libovolné značky. Z těsta lze upéci veky, přidat celozrnnou mouku, žitnou chlebovou, semínka, atd. atd. Většinou peču z 1 kg mouky, 1/2 ml mléka 100-150 g sádla a půl kostky droždí. Takové pečivo vydrží vláčné a poživtelné i 4-5 dní a na rozdíl od obdobně cenově náročných rohlíků od nejmenovaného koncernu jednoho nejmenovaného slovenského estébáka je i chutné a doplňuje ostatní součásti svyčiny či večeře a není jen prázdným „plnidlem“.
Přeji hezký večer.
Už som piekla rožky podľa mnohých receptov a nikdy som sa k žiadnemu nevrátila.
Ale tieto rožky sú vynikajúce! Z predchádzajúcich skúseností viem, že mi úplne nevyhovuje čisto hladká múka, takže som použila aj polohrubú. Robila som z polovičnej dávky a použila som 180g hladkej a 70g polohrubej múky. Vyšlo mi 8 menších rožkov. Použila som olej. Sadla sa trochu bojím, kedysi som v iných receptoch použila, ale cítila som ho a vadilo mi to. Ani konzistencia mi nevyhovovala. Možno raz skúsim, ale zatiaľ budem robiť s olejom. Rohlíky sú chrumkavé (okrem pokropenia vodou som pre istotu rozpálila aj druhý plech a chrstla na neho vodu, keď som dala rožky do trúby), chuťovo sú výborné samotné alebo s maslom. Mňam! Bála som sa použitia čerstvého droždia, lebo som ho zatiaľ vždy v ceste cítila a nemám to rada. V tomto neni cítiť. Použila som aj cukor ako píšete, ja som ich nemala nasládle. Recept je výborne popísaný. Takže konečne mám recept na rožky, už nemusím hľadať a skúšať a byť stále sklamaná. Ďakujem!!!
A když uděláte omládek, můžete dám kvasnic jen půlku, tj. 10 g a oleje stačí klidně jen polovina.