Maminčino kuře jak je připravují v restauracích a jídelnách
Maminčino kuře, receptura 18006. • Kuře jako od maminky, anebo „maminčino kuře“ podle uznané receptury? • Na slovech záleží, ne že ne. • Co dostaneme, když si v restauraci objednáme „maminčino kuře?“ •
Maminčino kuře, to není pokrm připravený podle kuchařovy matky. To je oficiální název pokrmu, který je v provozovnách veřejného stravování řazen do kategorie „hotových jídel.“ Často bývá v nabídce tak zvaných poledních menu. Maminčino kuře má svou podobu, recepturu, spočítanou energetickou hodnotu, seznam alergenů a doporučenou gramáž. Maminčino kuře je hotovka dost oblíbená.
Raději žádné „překvapení“ na talíři
Když je ve firemní kantýně v nabídce jídlo nazvané třeba: „Babiččino tajemství, překvapení pana nadlesního, špagety hradní paní,“ bezpečně volím alternativní možnosti, byť to byly třeba jen nudle s mákem nebo čočka s vejcem. Nerada si na talíř pouštím něco neznámého. (Vím já, co tajila babička? Co ulovil pan nadlesní?)
V té plejádě snad vtipných (!?), pro mne však nedůvěryhodných názvů se nápadně často objevuje „maminčino kuře“. Jednou jsem se musela skoro smát, když mne kolegyně dokonce požádala o recept na maminčino kuře.
Kolik je na světě maminek
Maminčino kuře! Recept na maminčino kuře! Vždyť kolik je na světě maminek, tolik je vzpomínek na jejich kuřata! Naše máti, například, pekla kuře na másle a s uzeným špekem. Já zas nestačila kuřata vykosťovat, protože dle mého potomka bylo nejlepší maminčino kuře bez kostí a obalené v trojobalu. Jaké bylo kuře vaší maminky?
Maminčino kuře si dá skoro každý
Onehdy jsme vedly hovor s kamarádkou, profi kuchařkou. Pracuje v hotelu, který provozuje veřejnou jídelnu. „Dnes byl v práci hukot. Bylo totiž maminčino kuře. O to je vždycky velký zájem. V jednu hodinu už nebyla ani porce, skoro každý si je dával.“ Kapitulovala jsem. „Prokrindáčka, čemu se říká maminčino kuře?“
Ostentativně si mne prohlédla od brýlí k podrážkám. Prý jsem na celém světě asi jediná, kdo maminčino kuře nezná. Vždyť je to naprosto běžná „hospodská hotovka“.
Neustrnout jen u starých knih
Byla jsem z toho jelen. Dobře znám Runštuka a jeho Receptury teplých pokrmů. Když je to „maminčino kuře“ hospodské jídlo, mělo by v nich být. Nebylo.
Jenže pozor, paničko. Runštukovy Receptury se doplňovaly až do konce éry platnosti závazných norem (počátkem 90. let). A upravená vydání vycházela i po roce 2000! Je-li maminčino kuře hotovka mladšího data, těžko ji najdu ve svých archivních Recepturách z roku 1976.
„Kniha příprav“ stále žije
Nakonec to bylo docela snadné. Skoro v rodině jsem do dlouhodobé zápůjčky získala „Runštuka a kolektiv“ z roku 2007.
- Mimochodem, víte, že na některých kuchařských učilištích/školách mají tuto knihu stále doporučenu jako povinnou studijní literaturu?
No vida, a jak by řekla sestra Tonička z Básníků, „Bylo tam“. Maminčino kuře figuruje v kapitole Drůbež, oddíl 180 Kuře, položka 18006, strana 344.
V současné době už normy nejsou závazné, ale „kniha příprav“ je leckde stále používaný pomocník (nejen pro plánování jídelníčku, receptury, ale rovněž pro ekonomiku kuchyně.)
- Maminčino kuře. Tak on to není momentální kapric šéfkuchaře, ale oficiální pokrm, který je popsán, má svá pravidla. Tak to je jiná, už rozumím! To je důvod podívat se na to maminčino kuře podrobně. (Nezávazně, samozřejmě. Vždyť jsou od poloviny 90. let normy nezávazné). ;=)
Maminčino kuře, popis pokrmu dle receptury 18006
„Porce dozlatova upečeného kuřete s přílohou těstovin smíchaných s drobně krájenými vepřovými játry a na plátky krájenými žampiony. Vůně a chuť jsou typické po použitých surovinách. Všechny složky jsou měkké, ne však mazlavé.“ Počkat, počkat. Tak to mi něco připomíná.
- To mi připomíná staročeský způsob úpravy kohouta/slepice v nudlích.
- Nebo když doma po neděli zůstane kastrol se zbytky kuřecí pečínky. Obereme maso z kostí, do pekáče s masem a s výpekem nasypeme uvařené těstoviny (nebo rýži), a všechno zamícháme. Výpek pokrm báječně ochutí…
To maminčino kuře 18006 je přece něco podobného. Takový kohout v nudlích, nebo nudle s kuřecím výpekem a se zbytky masa. Pouze sofistikovaně „vytuněno“ (pardon, zušlechtěno).
Nudle ke kohoutovi se vařívaly v drůbežím vývaru (z toho kohouta). Dle tohoto receptu se nudle ochutí sosem z masa, máslem, vypečeným špekem, játry a žampiony. Tak to by mohlo být chutné. Jdeme na to?
Maminčino kuře 18006: Suroviny
Kuře očištěné 1500 g
sůl 50 g
máslo 100 g
slanina 100 g
voda pitná 600 ml
těstoviny (široké nudle) 800 (navaří se na 1920)
cibule 200 g
tuk 150 g
játra vepřová
300 g žampiony 200
„Očištěná kuřata opláchneme, osolíme na povrchu i uvnitř, vložíme do pekáče, přidáme máslo a slaninu, zalijeme trochou vody a za občasného přelévání výpekem je upečeme do zlatova. Upečená kuřata vyjmeme ze šťávy.“
„Těstoviny nasypeme za stálého míchání do vařící osolené vody a vaříme zvolna do měkka. Uvařené těstoviny scedíme, propláchneme nejprve studenou vodou a pak horkou vodou a necháme je okapat. Takto připravené těstoviny vysypeme do pekáče s výpekem z kuřat.“
„Drobně nakrájenou cibulku zpěníme na tuku, přidáme na malé kostičky krájená vepřová játra, krátce opečeme, přidáme na plátky krájené žampiony a vše podusíme Takto připravenou směs smícháme v pekáči s vařenými těstovinami.“
„Pečené kuře naporcujeme a jednotlivé porce klademe na těstoviny.Vše společně krátce zapečeme. Při podávání nejprve rozložíme na talířích směs z těstovin, žampionů a jater a do středu položíme porci pečeného kuřete.“
Maminčino kuře: Tipy a triky
- Kuře v nudlích (jak tomu říkám) je skutečně velmi chutné. Ale asi bych je nepřipravovala od samého začátku jen za účelem „maminčina kuřete“. Dělám je jako „druhé kolo“ kuřete pečeného na másle a na špeku, které jsme měli v prvním kole s bramborami a třeba s nádivkou. (Shodou náhod naše máti skutečně pekávala kuře na špeku, tedy splňuji literu „maminčina kuře“)
- Maminčino kuře má tak trochu charakter „rychlovky“ ze zbytků. A toho dojmu se nezbavíte, i když budete jídlo připravovat „sólo“. Váženým či vzácným hostím by je proto asi nepředložila.
- Aby se pokrm pozvedl, je třeba použít kvalitní nudle. Nejlepší by byly široké domácí z hrubé mouky a vajec. Když nejsou domácí, tak nevybírejte ty nejlevnější, které mají sklony k rozváření. I v popisu pokrmu se zdůrazňuje, že složky jídla musejí být pevné, nerozvařené.
- Když maminčino kuře někdy připravím, oberu maso z kostí (čímž pokrm ještě víc přiblížím tomu stále připomínanému kohoutovi, který se do nudlí obíral). Protože pokrm podávám na „pasta“ talířích, strávníkům se lépe „pracuje“ jen s vidličkou. Pojídat celým příborem nudle a kuře i s kostí z „hlubokého“ talíře není moc praktické (ani estetické).
- Ono se to nezdá, ale ta játra mají v pokrmu své opodstatnění. Vývar z kohouta také jistě obsahoval drůbky. V předpisu jsou uvedena játra vepřová (což vypovídá o době vzniku receptury). Jsem názoru, že s kuřecím masem lépe ladí játra kuřecí (která dnes už koupíme všude). Při tepelné úpravě se z jater „odvaří“ maličké částečky, které pak lehce obalí vařené nudle. Což dodá na chuti i na vzhledu. Doporučuji nekrájet játra příliš drobně. Kdo rád játra, na velikosti kousků mu nezáleží. Kdo játra nerad, větší kousky z jeho porce snadněji „vypreparujeme.“
- Žampiony pokrmu svědčí. Ale lze použít třeba i polní pečárky nebo jiné druhy jedlých hub.
- Jako předepsanou slaninu si dovolím doporučit obyčejný uzený špek (ten vysoký bílý). Protože by v současné době mohlo dojít k dojmu, že se v receptuře jedná o anglickou slaninu. Kdyby měla být v receptuře použita slanina anglická, bylo by to uvedeno. Anglická slanina chutná jinak než uzený špek. Ani hůř, ani lépe, prostě jinak.
Mé čisté radosti
Abych se před kamarádkou kuchařkou „vytáhla“, že už vím, co je maminčino kuře, nejen, že jsem pokrm několikrát uvařila a předložila rodině. Také jsem prohlédla snad všechny recepty na maminčino kuře, které nabídl internetový vyhledávač.
- Potěšilo mě, že jsou sdílené recepty skoro stejné, jako ten z „knihy příprav.“ I navzájem. Což svědčí o jediném: Pokrm natolik chutný, že není třeba nijak jej „inovovat“.
- A ještě něco mi udělalo radost: V žádném z těch kolportovaných receptů naštěstí nikoho ani nenapadlo sypat ty nudle strouhaným sýrem.
Nikdy jsem neslyšela maminčino kuře, ale taky se nestravuji v jídelnách. Velmi to připomíná jinou verzi židovského kuřete s nudlemi (Claudia Roden nebo Nigella Lawson). Jen některé ingredience nejsou košer, jsou ryze české.
Dobrý den, Olgo. Děkuji za rozšíření poznatků o jiných podobách jídla. Claudia Roden a Nigella Lawson. A zas mám co číst. ;=)
Přeji zdraví, a pěkný zbytek podzimu. Teď se to všechno začne barvit… M.P.
„Maminčino kuře“, jak je zobrazeno na úvodních fotkách, si tedy ve stravovacím zařízení nedám. Totiž: to MOJE maminčino kuře vyžaduje dušenou rýži a nejlépe mrkvo-jablečný salát.
ALE:
Nudle s výpekem z kuřete, drobnými kousky obraného masa (ne mnoho), žampiony a játry mě lákají vyzkoušet jako samostatné jídlo, tak jak popisujete, Maková panenko. Díky za inspiraci.
Ještě poznámečka: inspirativní jsou prakticky všechny vaše recepejsky. Ráda si chodím počíst, nové i starší články.
Dobrý den, děkuji za Vaše ocenění, děkuji za Vaše postřehy.
1. Máte pravdu, že kuře každé maminky je jiné.
2. Máte pravdu, že pokrm na obrázku zrovna nesvádí k restaurační objednávce. Kdopak to kuře pekl? Kdopak ten pokrm upravoval na talíř? A kdopak ty porce fotil a fotky zveřejnil? Ten popel s hlavy jsem ještě nestačila vyčesat. ;=))
Ale jinak to kuře v nudlích opravdu stojí za vyzkoušení. A znovu máte pravdu, obraného masa nemusí být moc. Jen aby „zavonělo“.
Přeji Vám příjemný zbytek podzimu a pevné zdraví. M.P.